Bořeň 9.2.2008

    Na kopec Bořeň, který je situovaný u města Bílina, jsme vyrazili spolu s tehdejším přítelem Honzou a mými rodiči, chvilku po obědě. Zaparkovali jsme auto u restaurace a vydali se na pěší tůru po značené turistické cestě. Cesta začla pohodově, povídali jsme si a počasí, i přesto, že byl teprve únor, bylo docela příznivé - celkem teplo. K první zastávce jsme vyšli ještě v plném počtu, chvilku potom se můj táta rozhodl, že to vezme zkratkou. Vymlouvali jsme mu to, říkali, aby zůstal s námi, že ta cesta je pohodová a nemusíme hledat zkratky, ale táta si to vymluvit nenechal. A tak, plně rozhodnutý a odhodlaný, se od nás odpojil a znovu jsme ho viděli až večer zase u auta, smutného a zdrceného - zkratku nenašel, na vrchol se nedostal. Naše tříčlenná skupinka se po odpojení jednoho člena vydala po cestě dál, nafotili spoustu fotek a kochali se výhledem a přírodou. Výstupem výš a výš sluníčko hřálo, takže došlo i na svlékání teplých bund.

    Kopec nám nabídl nádherný výšlap na vrchol, ani já a ani moje mamka jsme netušili, jak je tenhle kopec členitý a jaký je z něj krásný výhled. Když jsme vylezli až na samý vrchol, začal padat soumrak, takže jsme udělali poslední fotografie a pomalu začali sestupovat do "základního tábora" k autu, kde jsme se zase shledali s tátou a odjeli zpátky domů...

    "Tenhle výlet se mi moc líbil, počasí bylo parádní a užili jsme si spoustu zábavy. Určitě bych si chtěla Bořeň zase někdy vyšlápnout."   ...Efča